West Coast Adventures part I.

Z 50 Čechů a 60 Slováků jsme se rozkouskovali na (většinou) 5 členné posádky. Zde vám představuji svou posádku ↓

Zleva:

Tuan - borec

Marcela Maňurová aka Marseelka – Nejvzdělanější a nejstylovější člen týmu. Inženýrka Marcelka má taktéž hodně nacestováno a svými historkami (činy?) bavila celou skupinu. Nejvíc mě bavilo její usínání na jakémkoli místě (vč. kasina :D).

Tomáš Michna aka Mitchna – Nejstarší a nejzkušenější člen týmu. Pětadvacetiletý Tomáš, profi fotograf, student brněnské Mendelovy univerzity už procestoval leccos a jeho nápady na místa byly vždy přínosné. Nejvíc mě bavilo jeho pozdní vstávání, když chtěl stihnout východ slunce.

Eliška Straková aka Panímáma Elca – Nejpragmatičtější a nejšikovnější člen týmu. Taktéž studentka FFÚ VŠE Eliška dokázala za každé situace zachovat chladnou hlavu a nezabila nás hned na prvním výšlapu. Nejvíc mě bavilo, že dokázala usnout v jakékoli poloze, i v té nejméně reálné.

Honza Andrle aka Pantáta Honzík – Nejustaranější a nejvysportovanější člen týmu. Kdykoli jsme se dostali do blízkosti okraje skály nebo převisu, pro fotografické účely, už nás od nich hnal (:D). Student FFÚ VŠE Honza je dobrák od kosti a na holičkách by vás rozhodně nenechal. Nejvíc mě bavilo, že ho dokázalo pobavit téměř vše.  

Z hlediska finančního je takto vícečlenná posádka výhodná. Náklady za auto + benál + další nečekané výdaje se dobře rozloží. Další dobrá věc je mít auto napsané, na řidiče staršího 25 let. Vyjde to levněji. Za řidiče <21, 25> můžete denně zaplatit poplatek  10-20 $, což je zbytečná zlodějna, tak jsme další řidiče půjčovně ani nehlásili. Nicméně když auto řídí nenahlášený řidič (nedej bože řidič-cizinec mladší 21 let) a něco se stane, je z toho vcelku velký průser.

2. 9. 2014 (23:30)
Po 5,5 h letu z Baltimoru, jsme konečně dorazili do pouštního města hříchu – Las Vegas (dále jen LV). Ani nás nepřekvapilo, že nás hned po příletu vítaly hrací automaty v letištní hale. Černý minivan značky Chrysler jsme si vyzvedli z autopůjčovny Alamo za 1031 $ na 12 dní. Doporučuju si připlatit cca 40 $ za možnost vrátit auto i s minimálním množstvím benálu v nádrži. Pravidlem totiž bývá „plná nádrž při půjčení = plná nádrž při vrácení“.

3. 9. 2014

Z LV máme projitý hlavně Strip a známý nápis „Welcome to the Fabulous Las Vegas“, který najdete kousek za kasinem Mandalay Bay, u vjezdu do města. Do GPS zadejte „5100 LV Boulevard South“ a dovede vás na místo. Pokud chcete zažít to pravé LV, které určitě znáte z filmu Hangover, tak si tam zajeďte o víkendu. Během pracovního týdne se toho tam až tak neděje, ale my si město i přesto dokázali užít…

Mega zásoby na pár dnů výhodně pořídíte v obchodních řetězcích Walmartu. Ceny a sortiment potravin, s cenami jako v jiných hypermarketech, ale s velmi častými slevami na potraviny, oblečení i elektroniku. Nicméně důvod, proč mám Walmart rád je proto, že mu říkám Walmart – veřejná půjčovna. K čemu byste si pronajímali GPS od autopůjčovny (cca 12 $/den), když si ji můžete ve Walmartu koupit a kdykoli vrátit? Takto jsme si koupili 2 GPS, jednu na východě USA, druhou na západě a po skončení cestování vrátili. V obou případech jsme dostali peníze zpět vč. daní (Při každém nákupu v USA platíte navíc státu daň. Taková americká verze DPH, která se připočítává ke konci účtu, nenechte se proto zmást cenami na cenovkách. Daň je v každém státě jiná, např. v Pensylvánii bylo tax kolem 5% a v Kalifornii 9%). Nutno dodat, že ať už si výrobek zakoupíte ve v Harrisburgu nebo Las Vegas vždy jej vyreklamujete v jakékoli americké pobočce Walmart. Jste-li sportovní nadšenec, pořiďte si kolo, jezděte na něm do práce a na konci prázdnin ho vraťte, jako mí kolegové. Akorát tam nechoďte v 10 lidech za jeden den, to už by mohlo být podezřelé.

Bylo 6 ráno, my stále jedeme non stop, beze spánku a naše první zastávka z mnoha se jmenovala Hoover Dam. Tato velká klenutá přehrada leží na řece Colorado, na hranicích států Arizona a Nevada. Je turisty velmi vyhledávaná a díky ní se dá získat značně velké množství energie. Stavba přehrady byla tvrdá dřina. Z LV je to sem 50 km jihovýchodním směrem. Z nového mostu "Hoover Dam Bypass", můžete udělat pěkné přímé fotky přehrady. Chcete znát filmovou zajímavost? Právě Hoover Dam byl použit pro film Transformers, kde americká vláda ukrývala Megatrona. Pecka co?

Další co stojí za návštěvu v této oblasti je Nelson Ghost Town a pro zaplavání si Boulder Beach. Pojem Ghost Town tkví ve vylidněném městě a zejména na americkém západě se jedná především o opuštěná westernová městečka. Můžete tak zhlédnout staré, creepy stodoly nebo saloony. Ještě před cestou ke Grand Canyonu (dále jen GC), jsme si udělali obědovou a chill pauzu u Boulder Beach, která se nachází severněji od N. Ghost Townu, podél jihozápadní části jezera Mead. Skvělé místo ke svlažení v té horké oblasti.

Navečer jsme spěchali ke Grand Canyonu, abychom stihli náš první romantický západ slunce. Asi nemusím vysvětlovat, o co se jedná a jak peckovní údolí, plné známých bizarních skalních útvarů různých barev, tohle je. S trochou štěstí jsme dorazili do jižní části GC, zvané South Rim (Jižní okraj). Najdete zde přes 20 úžasných vyhlídek, kde si můžete pochillovat a užít si romantické výhledy s přáteli/ protějškem (a dělat cool fotky na okrajích všemožných útesů). Ti, kdo by chtěli ušetřit peníze za benál, můžou vyižít zdarma autobusy, které jezdí ke každé vyhlídce na South Rimu. Ale když už má člověk to auto, tak proč ho nevyužívat pořád. Pro více informací se zastavte ve Verkamp’s Visitor Centru, kde dostanete mapy a tipy na túry vedoucí přímo do údolí, cyklo-výlety podél GC nebo rafting v Coloradu.  

Než jsme si pofotili výhledy u Verkampu a než jsme se dostali k top vyhlídce Mather Point, již bylo těsně po západu…nevadí, přespíme tady a přivstaneme si na východ slunce. Spali jsme v autě na parkovišti hned u Mather Point. Jelikož je v USA zakázáno, spát v autě (wtf!?), tak když jej máte, berte jen se zatemněnými skly.  Mrzelo mě, že jsem se nemohl vyspat venku jako v NY, AC a OC, aniž by přeze mě ráno přešly desítky východu-slunce-chtivých turistů. Pokračování příště.

Další užitečné odkazy:

Grandcanyonplaza blog

Cestovani po USA blog

Skupinové výdaje:

Auto na 12 dní:                 1031 $   (vč. povinného, havarijního pojištění, možnosti nechat prázdnou nádrž)
Benál za 12 dní:                  376 $
GPS na 12 dní:                    200 $   (jenom vypůjčené)

Fotogalerie

Ocean City – Family Friendly City

Krátké připomenutí výletu do Ocean City ve dnech 27. – 28. 8. 2014

Mé (naše) přání bylo vyslyšeno, z neplánovaného nic, jsme zvládli učinit poslední, prázdninový, východoamerický trip. Taktéž byl posledním prázdninovým tripem ve složení  Tuan, Ladyslav, Peťan, Mitchna (feat. Viki).

Ráno jsme si jeli (busem) vyzvednout sedanové auto z autopůjčovny Budget. Na téhle společnosti se mi líbí to, že když nahlásíte vrácení auta po zavírací době, tak ho prakticky můžete vrátit, v kolik chcete. Tedy dokud nepřijde manažer a neotevře pobočku. Systém vrácení auta a klíčů spočívá v tom, že auto ponecháte zamčené na parkovišti a klíče vrátíte do zamčené dřevěné krabičky. V jiné půjčovně platíte „extra money“ za pozdní vrácení od jisté minuty, v Budgetu jsou 2 hodiny fuk, hehe (pozor, neplatí ovšem na letišti, ale jen v těch malých provozovnách).  Ani nemusíte uklízet drobky, stejně si to radši uklidí sami. Když si v USA pronajímáte auto, ve všech autopůjčovnách po vás budou chtít k předložení americkou kreditní kartu, pro různé nečekané události a co si budem povídat, prostě aby vám mohli strhnout každou maličkost. Nicméně když předložíte českou debetku, tak to jejich systémy berou jako kreditní a tím je vše ok. Dále passport a řidičák. Stačí EU, ten mezinárodní po nás ani nechtěli. Nejdřív to vypadalo, že kvůli zapomenuté debetky nikam nepojedeme, ale jako správní problem-solveři jsme to zmákli s přehledem a vyrazili…už po poledni.

Ocean City je resortní městečko nacházející se ve Státě Maryland. Během roku se zde žije menší počet lidí, ale během letní sezóny je zde narváno až k prasknutí. Často se OC přezdívá Family friendly city, neboť sem převážně přijíždějí rodiny s malými dětmi, ale i teenagery a veškeré podniky a atrakce jsou zaměřené především na tuto cílovou skupinu. Ony jsou 2 města tohohle názvu, to druhé v New Jersey, je v blízkosti Atlantic City.

Srovnání                 


                    Atlantic City                         X                         Ocean City

+      kasina, kluby, hospody                                        -       absence kasin, hospod, klubů (family friendly)
+      noční život o stupeň lepší                                   -       poklidnější noční život
-       absence unde 21 klubu (ale pro                        +      H2O Klub = vyhlášený klub pro „minors“ AKA
         vstup do kasina není                                                    „under 21 club“, bohužel operující jen v
         třeba mít 21, nesmíte však nebo                               úterní a čtvrteční noci
         byste neměli gamblit
-        zanedbanější pláže než OC (žádný                    +      hezčí, udržovanější pláže, větší vlny
         extrém), menší vlny

*V obou městech se nachází pecka Boardwalky, které jsou umístěny v TOP 10 USA, true story.
* V obou najdete skvělé, hlavně levné Outlety. Ty jsem popisoval již zde. V AC je obchodů víc, než v OC a jsou rozlezlé po celém centru. OC jistě stojí za návštěvu v hlavní sezoně, ale po sezoně, kde je méně lidí má taky své kouzlo.

Jak vypadal náš program? Tentokrát žádné dlouhé túry, taková potřebná chill pill dovolená od hlídání civilistů. Večer jsme chillovali, popili drinky, víno na pláži v lehátkách co jsme omylem našli. Zhruba ve 3 ráno jsme se sebrali a hupsli do vln oceánu si zaplavat. Otázka je, zda byly vlny bezpečnější, měli jsme boostnutou fyzičku nebo to vše byl jen klam?

Ubytování jsme s Peťanem měli opět zajištěné stylem „homeless on the beach“.  Je tam nízká šance, že by vás někdo okradl nebo vyhodil za spaní na veřejném místě, ještě když spíte v Lifeguard plavkách a mikině (:D) - „I’m Lifeguard on duty 24/7“. Skoro jsem umřel zimou, jak mi foukalo na mokré plavky, ale to probuzení za to stálo. To prostě chcete.↓

Lifeguards on duty. Vika taking selfie...

Návštěvu obou měst vřele doporučuji :)

Po odrazovém můstku v podobě 2 denní dovolené mě čekaly ještě 3 předlouhé služby, než konečně
začne západní dobrodrůžo úžo. Čekání nám ulehčilo přestěhování se z International Housu do hotelu Hilton (wohohoooooo) 150 m od nás. Nevím, jak se stěhovacím týmům podařilo přes tu obrovskou vzdálenost ztratit mé i Tomášovy kufry, ale stalo se (:D). Už mi hlavou běhaly vzpomínky z mého východoevropského tripu, z městečka Kaunas. Ačkoli jsem si myslel, že opět budu bez hadrů, o půl noci na nás zaklepal manažer s kufry, omluvou a pozornosti hotelu..novým kartáčkem na zuby (:D).

Poslední den po práci nám supervizoři přichystali rozlučkovou „párty“ na wavepoolu ve formě zdvojnásobených vln (lifeguards only). Nikdo se naštěstí neutopil…no ještě aby jo, to by nevypadalo zrovna dobře.   

¼ sestavy letošního léta, budou mi chybět…nuže vzhůru na cestování!

Otvárajte kasíno, dostal som chuť na víno!

9. - 10. 8. 2014

Fotogalerie

Na 9. a 10. srpna jsme i vyhradili special volno pro trip do…Atlantic City (dále jen AC)! Jaké 3 věci se vám vybaví, když slyšíte název tohoto proslulého městečka? Jop přesně tak, to všechno tam bylo. (Ke čtení tohoto článku se ideálně hodí tento song)

Sestava pro AC: Tuan, Peťan, Láďa, Tomáš, Honza, Eliška, Marcelka

Auto jsme si tentokrát nepůjčili z letiště, ale z Budget rental car. Jevil se jako nejlevnější možnot, rozhodně levnější, než Enterprise nebo debilní letiště. Nedivte se, když místo domluveného mini Vanudostanete SUV. Obdržíte většinou to, co mají momentálně na skladě, ale nevadilo nám. Dvě střešní okna, pěkný exteriér i interiér, zásuvky pro nabíječky a máme perfektní auto na plážo-trip.

Vyrazili jsme v 6 (s obvyklým zpožděním zpožděním) ráno. Cestou jsme to vzali přes Philadelphii, historické město, kde se např. podepisovala americká ústava, Georgem Washington. Někteří filmoví fanoušci si pod Philadelphií vybaví spíše typické schody před Museum of Art, 80. léta, boxerský ring, nebo boxování do zmrzlého masa…ano řeč je o filmovém snímku s názvem Rocky! Pak jsme jen prošli ulici s vlajkami různých států zavěšených na lampách podél cesty (zajímalo by mě proč zrovna výběr těchto vlajek), centrum s mrakodrapy, památky a zejména Liberty Bell. K jeho olíznutí jsme se bohužel nedostali, neboť fronta k němu byla absurdně dlouhá.

Vítězná fotka

I Rocky se přišel na mě podívat

Z Philly jsem měl dobrý pocit, město to bylo krásné, kupodivu čisté a hodně sportovně založené. Líbilo se mi více, než-li hlavní město USA. Z Philly do AC to už byl jen hoďka a půl. Vjezd do centra doprovázely naše výkřiky úžasu nad scenérií kasín, stovky outletů (no nekecám, obchoda za obchodem a VŠUDE SAMÉ SLEVY!) a nadherných pláží. Ubytování na noc jsme tu v žádném případě neřešili, za A drahé, za B již pronájem SUV stál hodně (370 $ = 3 dny = auto, pojištění, gps, 70 $ benzin).  3 dny z důvodu toho, že jsme si jej půjčili již 8.

AC se může pyšnit jedním z nejkrásnějších Boardwalků v celé US a má taky důvod! Ve vodě jsme blbi až do večera, no a navečer jsme se posilnili drinkama v autě, na pláži a pak vyrazili do kasina zarabit miliony. Sice to nebylo Las Vegas (do kterého se chystáme v září), ale rozhodně jeho atmosféra byla cítit ve vzduchu. Pro naši razii jsme si vybrali pro nás neznámé kasino Bally’s.

Story z kasina:

Me and Peťan: Hello, can you tell us, where can we find some poker table? I mean, for Texas hold’em.
Manager: You have to go down by stairs to bla bla and then sit at tables on the left.
…………….
Me and Peťan: Hi, we wanna buy in for 20 $, 2 players in 1 seat.
*not even 15 seconds and we already lost the first game*
Me: Ty volee, Peťane, my nehrajem Texas…tohle je stůl na Blackjack.
Peťan: Cože?! To zmáknem.
*we lost the second game in 2 minutes*

Možná bychom ty miliony získali, kdybychom seděli u správného stolu, možná ne. No získat 21 v Blackjacku nebylo zas tak lehké, jako ve filmech.

K ránu nás velmi slušně (bez ironie) vyhodila ochranka, za nezletilost. Nu, prošli jsme si tmavou pláž, pojedli Gyrose a usnuli na pláži. Tentokrát jsem měl na párku nějaké hlídkování, na pláži by se nám nic nestalo. Zjistil jsem, že tento bohémský styl cestování mi velmi vyhovuje, mít na párku a improvizovat. To je pohodička…co?

Na druhý den proběhlo opět koupání, volejbal a odpoledne outlety! No ty kráso, obchod za obchodem, slevy na slevě, let the gaaaames begin! Nejvíce mě oslovily obchody Tommy Hilfiger a Nike Factory, megavelké, hezké, široký sortiment, bezva slevy. Jestliže se někdy vydáte do Ameriky, ať už jako work&travel nebo shopping&travel, outletům se nevyhnete i kdybyste chtěli.

Nuže dovolená u Atlantského oceánu byla opravdu krásná, ale již jsme vystříleli tripy co jsme měli vyhlídnuté na východě. Nyní nás čeká několik celodenních otročin na Boardwalku, než se v září rozprchneme cestovat po státech. Naše skupinka si tedy vyhlídla západní pobřeží, ale cítím, že to chce ještě 1 závěrečný trip na východě, je třeba vidět toho víc!

Dreams do come true!

3. - 5. 8. 2014

Fotogalerie

Naše dobrodružství do městské džungle započalo klasicky pozdním příchodem na sraz s ostatníma. Jelo nás 15 a Abdul nás hodil na ubytko v Brooklynu, co jsme si našli přes server airbnb.cz. Skvělý server na hledání ubytování po celém světě, akorát naše první zkušenost byla taková, že jsme bydleli ve fekalhousu oproti čistým fotkám na webu. Řeknu vám, že mě na tohle nepřipravila ani Blanická kolej :-D. Se smíšenými pocity jsme se ihned vypravili přes Brooklynský most na Dolní Manhattan. Již z mostu jsme mohli zřít vysoké, impozantní mrakodrapy a New Yorčany pochodujíc všude kolem. Procházka je to dlouhá, zabijete už takhle na začátku hodně času, hlavně, když každých 5 sekund děláte „ooooh“. Po mostě jsme si to namířili směr Battery park, kde jsou 2 přístavy. Z jednoho jedou plavby za 14 nebo 18 $ na Liberty Island, ale zabijete takhle i 3 hoďky, neboť čekáte dlouho na loď (tam i na cestě zpět). Kdežto, když se vydáte do toho druhého  (Staten Island Ferry), který vás vezme zdarma na Staten Island a ještě k tomu kolem sochy Svobody, ušetříte hodně času a uvidíte sochu zdarma. Zbytek dolního Manhattanu jsme prošli za 4 hoďky (Sky scraper museum, New WTC, Ground Zero, Wall street atd).

Lower Manhattan

Lower Manhattan

Scoha svobody

Selfie na Wall street

Na Midtown jsme se dostali po pozdním odpoledni. Navštívili jsme Chinatown a Little Italy.V Chinatownu na nás ti Číňaní moc milí nebyli, ale i tak jsme se tam levně najedli. New York ovšem není město tak čisté jak se může ve filmech zdát. Chvílemi vidíte kupu odpadků na ulici, chvílemi procházíte kolem něčeho tak smradlavého, že ani nechcete vědět co to je. Zejména metro, jde cítit jakoby, tam čerstvě chcípl pes. Ale je to typické, starobylé NY metro a má to sovu atmošku. Pro cestování metrem doporučuju pořídit si z automatu Metrocard (MTA) za dolar, na kterou si paušálně můžete dobít libovolnou částku. Single jízda stojí 2,75 $, s Metrocard 1jízda 2,50 $ a jakmile se cvaknete u turniketu, dole si můžete jezdit metrem neomezeně a různě přestupovat.  

Naskákali jsme s klukama z pokoje na metro a jeli na Times Square. Opavdu nejmocnější zážitek z celého NY, až jsem si z toho sednul na zadek. Světélkující obrazovky, rušné ulice, atmosféra jako z filmu…

Domů jsme se vraceli nad ránem (♫ kvalitním vínem omámen ♫)…skrz Brooklyn. Nikde ani noha, žádné války gangů, pusto prázdno, relativně bezpečno.

Times Square

Times Square

Druhý den jsme se vypravili znovu dobývat Midtown, prochodit a profotit si Manhattan Skyline. Ale nejdřív!  Najít slavný dům ze seriálu „Přátele“. Pro všechny fanoušky, dům se nachází na rohu Groove a Bedford street. Pokud dům omylem minete jako my, není těžké jej znovu najít, povětšinou u něj naleznete fotící se nadšence. Apartmány jsou hned nad kavárnou the Little Owl.

Dům z přátel

Potrajdali jsme dále, viděli Chrysler building, Rockefelerovo centrum, kluziště jsme bohužel vynechali. Central Park (dále CP)máme projitý sotva z 1/20. Tomáš to hecnul a šel si CP projít celý. Zabralo mu to 3 hoďky projít ze severovýchodu dolů na jihovýchod CP a určitě taky nestihl vidět vše. Pro filmové nadšence, na jv cípu CP se nachází hotel Plaza, luxusní záležitost, taktéž přechodný domov pro Kevina Mc Callistera, když se ztratil v New Yorku. K závěru druhého dne, většina plavčíků odjela s Abdulem domů, jen my dobrodruzi já a Láďa, jsme zůstali o den déle. Ubytko na druhou noc jsme moc nepořešili (šetření nákladů), spontánně jsme zvolili nečekanou alternativu…(čtěte dále).

Na večer jsme se vypravili na Broadway sehnat lístky lístky k show, na poslední chvíli (bývají o 50% levnější v den konání). Naneštěstí jsme byli pomalí a nic nesehnali. Moc dlouho jsme ovšem netruchlili, při procházení kolem Bryant parku, vidíme uvnitř obří kino plátno, cca 500 lidí usazených na židličkách a my rychle chvátáme do Starbucks pro povzbuzováky, abychom se usadili mezi tu směsici lidí a koukali na Karate Kida. Tomu já říkám pohodička.

Po skončení filmu míjíme cestou Grand Central Terminal, tak jsme si ho rovnou odškrtnuli ze seznamu. I o půlnoci bylo rušno, lidi se hemžili všude jako mravenci. Po útocích z 11. září visí ze stropu americká vlajka, která dominuje celému prostoru. Za zmínku stojí i staniční hodiny, které jsou symbolem Grand Central.

Můj tip na další silný zážitek je zajít si na Empire State Building v noci (my přišli o půl 1 ráno, mívá otevřeno do 2 do rána, nikde žádné 30 minutové fronty, skoro nikde ani živáčka, nahoře na vyhlídce sotva 20 lidí). Tento 448 m vysoký symbol NY nabízí vyhlídku v 86. patře za 29 $ nebo vyhlídku ve 102 patře (+86. patro) za 50 $. 86. patro bohatě stačí, věřte mi. Škoda jen, že se mi vybil foťák po 3 fotkách.   Výhled na noční New York je nepopsatelný, v tu chvíli jsem pár minut ze sebe nevydal ani slovo. I zde se dole, v tuto nekřesťanskou hodinku, hemžili New Yorčani s turistama. Nevím, co to bylo za lidi nebo jaký je jejich životní příběh, ale na chvíli jsem si připadal, jako bych mezi ně patřil…  

Grand Central Terminal

Výhled z empire State Building

Jelikož jsme se oželili ubytko, vyhlídli jsme si židličky/ lavičky na Times Square. Pokud na nich mohli spát homelesáci před policejní stanicí, tak proč ne my. Nejprve jsem držel hlídku, aby nás neokradli, ale po půl hoďce mi také spadla hlava (asi jako v práci). Láďu by snad nevzbudila ani rána z děla, takže rotace na hlídkování neprošla :-D Ráno jsme se probudili za ranního vysílání moderátorů „Good morning America“ za zády. Snad si na nás moc neukazovali…

Poslední den jsme se na pár hodin rozdělili a šli si každý po svém. Sólo spontánní trajdání taktéž doporučuju, více si tak pokecáte s místníma. Občas v pohodě, občas jak osiny v zadku. Prošel jsme si věci co jsem předtím nestihl, pár buržoázních obchodů (samozřejmě jsem tam nic nepořídil), nakoupil pohlednice, navštívil místní comics shopy a zašel si na Avengers výstavu, situovanou kousek za Times Square. Jako čekal jsem od toho víc, ale dávám tomu tak 70% za zpracování kostýmů, informační korektnost, zajímavosti, ale pracovníci mají ode mě mínuska. Mohli by se trochu víc vzdělat ohledně Avengers infa a do prčic trochu víc nadšení do toho!

Naivně jsem si myslel, že by závěr mohl proběhnout hladce. To bych ani nebyl já totiž. Měli jsme objednané 2 lístky (New York → Harrisburg) ze stránek gotobus.com. Místo odjezdu bylo situované v Malé Číně na plácku, kde se určitě nesmí parkovat. Ani nešlo poznat, že se má jednat o autobusovou zastávku. Po stranách ulice mini obchůdky, večerky a zákaz zastavení. Po delším čekání se odnikud vynořil Číňan a nahnal nás spolu s dalšími Asiaty za 2 rohy do polorozpadlého, se zamlženými skly, busu. Jinak byl ale ok (však nejlevnější možnost co byla k mání). Samozřejmě jsme usli hned jakmile jsme sedli. Cesta trvala cca 3 hoďky (nebo aspoň měla). Dojeli jsme na konečnou zastávku, kde nás vzbudil protivný řidič. „Are we in Harrisburg already?“ zeptal jsem se. Podíval se na mě se zabijáckým pohledem „No no no Harrisburg, bla bla bla York“….“Láďo on nás zavezl zpátky do New Yorku nebo co, moc to tu nevypadá“. Nakonec z něho vylezlo, že jsme v Yorku 18 mil od našeho amerického domova, dementi jsme to zaspali no. Skoropůlnoční stopování nám růže nepřineslo (prý je to tu dokonce nelegální) ba dokonce ani ochotní amíci nebyli ochotní ke svozu za peňáze. Tedy vzít bus v 5 ráno a v 7 hned do práce? Neneee, vzal nás hodný taxikář JEN za 60$! Příště si rozmyslíme podobné srandičky :D

Chinarown

Hlavní výdaje: 30 $ Abdul jízda do NY
33 $ Ubytko Brooklyn
29 $ Empire State building
30 $ autobus z CHinatown
30 $ taxi domů 

Car trip - směr dobrodružství

Letchworth State Park + Lake Ontario + Niagara Falls 

Fotogalerie:

Po vzdělávací jízdě ve Wasingtonu a Baltimoru se ve dnech 27. a 28. července uskutečnil akčnější výlet na přírodní krásy států Pensylvánie a New York. Ani jsme se na Niagáry vypravovat zprvu nechtěli, ale myšlenka na vlastní auto a trip (místo práce) nás zaručeně nalákala. Auto jsme objednali v půjčovně Alamo, bohužel přes letiště, což se později ukázalo jako velká chyba, kvůli zbytečným poplatkům. Auto jsme objednali na 3 dny, bo jsme končívali šichty pozdě, tak jediná možnost bylo letiště.

Sestava pro Niagara trip: Tuan, Láďa, Tomáš, Peťan, Marek, Mari, Markéta, Lenka (2 auta)

Po šichtě jsem domluvil Abdula, že měl přijet on nebo jeden z jeho kumpánů pro 7 lidí, že se potřebujem dostat k objednanému autu. Půl hodiny jsme čekali a volali si s Abdulovým známým,  takovým kokotkem, co ani neumí vylézt z auta a zamávat na nás, že právě on pro nás přijel. Instrukce byly „hledejte modrou Toyotu, v ní na vás čeká řidič“. Samozřejmě Toyota modrá nebyla, řidič byl tmavé kůže stále opakující „this is my first day, I don’t know what to do“. Stojíme od našeho kokotka 5 m, telefonujem si, jak se najít a ten dement ani nevyleze z auta, že nás vidí. Největší perla byla, že jeho Toyotka byla max pro 4 lidi včetně řidiče a nás na odvoz čekalo 5. Dalších 15 minut nás nechtěl pustit do auta, ba ani do kufru. Po usilovném hádání sme sa nakonec zmestili dovnitř.   

Vypůjčili jsme na letišti auta, nakoupili ve Walmartu a brzy ráno s obvyklým zpožděním, jsme vyrazili směr dobrodružství.

Naše první zastávka byla Letchworth state park, situován ve státě New York, cca 3-4 hodiny autem od Harrisburgu. VELMI krásný park s kaňonem, vodopády (Upper, Middle, Lower and some other smaller falls), kempy, vyhlídkami a vším možným. Až jsme si z toho sednul na zadek, Amíci tomuto parku říkají „Mini Niagaras Falls“ a nedivím se jim, možná mi Letwchworth přišel i lepší, než velké Niagáry. Potrajdali jsme půl dne, když Tomáše spontánně napadlo „Co kdybychom jeli později odpoledne k Lake Ontariu, když je po cestě?“. Hodně dobrý nápad, jezero je nádherné a je nejvýchodnější jezero ze systému Velkých jezer v Severní Americe.   

Lower Falls

Lower Falls

 K cíli jsme dojeli chvilku po půlnoci. Těšili jsme se na noční, osvětlené Niagáry s ohňostrojem, ale asi jsme je prošvihli. Čekal jsem ovšem, že se Niagáry nachází v nějaké přírodní rezervaci, daleko od civilizace (jako ve filmech z 80. let), ale kam oko dohlédne, tam kasino nebo jiné komerční záležitosti. Přespali jsme v autech na parkovišti poblíž. Ještě doteď mám páteř ohnutou do hokejky, ale to se spraví (snad). 

Takhle vypadalo ráno:

Probuzení v 9, ranní rozcvička, snídaně, káva, deštivé počasí. Niagáry bez deště nejsou Niagáry (bez ironie). Potkali jsme se tam s Abdulem, co tam vezl jiné studenty. Ten kluk ušatý nám dokázal vysmlouvat cenu lístku na loď, která jede přímo k vodopádům (Takže šla vidět i ta lepší, kanadská strana Niagárů, kterou normálně navštívit nemůžeme na J-1 víza, jinak by nás nepustili zpět do USA), za 12 $ (původní cena za dospělého 18 $). Btw za výhodných 40 $ máte v ceně loď, jeskyni, minikino a 2 další věci, ale jen ta loď stojé za to. Skočili jsme na 2 vyhlídky, udělali 646465167 fotek a šli se nechat spláchnout na loď. Ta byla fakt drsná!

Vyhlídka

No na cestě zpět jsme to vzali přes Buffalo a pak jeli zpět do reality.

Závěrečné zhodnocení:
Pokud jste milovníky přírodních krás, turistiky a dobrodružství, určitě doporučuju tuto trasu.

Takže vzdělávací cesta do Washingtonu + Baltimoru?

20. 7. 2014

Fotogalerie

Tož dlouho jsem nenavštívil svůj nově vytvořený blog, což? Ostatní dávají fotky na fb, já teprve píšu příspěvky na blog. Jak jsem avizoval, 3 minivany pro nás skutečně přijely, nicméně po bujaré noci, místo avizovaných 30 lidí došlo k autu jen 24 lidí. Vyrazili jsme směr dobrodružství o trochu později. 15 minut po odjezdu mi došlo, že jsem neviděl TJe nastupovat. Bohužel, Kevinem se pro tento den stal on. Nevadí, nahradil si výlet hned následující den s jinou partou.

Pro ty co netuší, tak hlavním městem USA je Washington D.C. nacházející se v severovýchodní části USA na břehu řeky Potomac. Jako jediné ze všech velkých amerických měst nemá mrakodrapy, protože žádná z okolních staveb nesmí být vyšší než budova amerického (!) Kapitolu. A v něm se schází kdo? Americký kongres!

Capitol

Hlavní město je ukázkově hezké, čisté bez pohozených odpadků na zemi, ale připadal jsem si tam spíš jako na nějaké větší vesnici, než v hlavním městě. Kdo by čekal rušné ulice, cesty ucpané autama, stovky obchodů, kiosků, prostě pulzující metropoli (jakou je NY), tak nic takového, jedna velká vesnice. Mohlo to být i tím, že jsme přijeli v neděli, ale dle nějakých místních i takhle vypadá všední den. Buďte také připraveni, že sehnat zde byť jen levné, rychlé občerstvení může znamenat problém. Ani kolem National Mallu toho zas tak moc nenajdete.

Plán pro jednodenní washingtonský výlet: My si sepsali plán one-by-one co je třeba vidět a Abdul s náma popojížděl ke každé památce, ať stíháme. Ještě před první památkou nám říká Abdul: “If you can make everything until 3 p.m., I can také you then to Baltimore, very beautiful city“. „Ok we will see.

Abdul, the good guy driver. 

Jako první jsme navštívili World War II memorial, věnovaný padlým z II. Sv. války. Zeď svobody byla posetá 4000 zlatými hvězdami (1 symbolizuje 100 padlých Američanů. Hned jsme pofotili 300 fotek a pokračovali dále k Lincolnovu memoriálu. Je situován na západním konci National Mallu. 6 metrový Abe jakoby z oka vypadl tomu reálnému. Když se díváte od Aba ze schodů na protější stranu, vidíte typický filmový snímek Washingtonova memoriálu s obdélníkovým bazénkem před sebou. Ve filmu Forest Gump se tam náš hrdina shledal se svou milou. Washington memorial je 170 m vysoký obelisk a myslím, ze po Capitolu je nejvyšší stavbou ve městě. Pokud máte zájem o vyhlídku z Washingtonova memorialu, zde máte odkaz, jak dostat lístky → http://www.nps.gov/wamo/planyourvisit/index.htm

World War II. memorial

Obelisk aka Washington memorial - Peťan, Domča, Tuan, Marcelka.

Co dále jsme viděli, a doporučuju?

- Pomník z korejské války

- Bílý dům (došli jsme k němu zezadu a zklamáni pidi midi hnusem jsme byli připraveni odejít, když nás pak napadlo ho obejit (obchází se dlouho) no a pak se nám naskytl výhled na tu majestátnost. Abdul jej nenazývá White housem, ale Black housem :D. Nemůžu si pomoct, ale celou dobu jsem měl před očima typický, vybuchující, filmový snímek.)

- Pentagon (ten vidět jediné z vrtulníku, jinak ze země mi přisel jako nějaká věznice)

- National Mall - hodně muzeí a na konci dal majestátnost, Capitol. Z muzeí určítě navštivte Space and Air a American History. Zbytek jsme nestihli, ale to snad doženu den před odletem.

Do Baltimoru jsme vyrazili o půl 4 odpo. Dokážu si představit lépe, že 3 měsíce žiju tam, než v Harrisburgu. Přímořský vzduch mi víc vyhovuje.

Abdul: Hey Tuan, I know 1 street in Baltimore named by you.
Tuan: Really? Where? Is it Doan or Tuan or awesomeness?
Abdul: Wait for it, you will see, you will like it.
Tuan: And now? Is it this street?
Abdul: No, wait. Oh see there, there's your street!
Tuan: Oh yeah, whe.....fuck you. 

 Závěrečné zhodnocení:

Dozvěděl jsem se nové zajímavosti o hlavním městě, rozšířil obzory, ale mám radši akčnější výlety. Navíc jet vlastním autem je o dost lepší z hlediska toho, že si můžete zastavit skoro všude, kde chcete a nejste vázáni na řidiče. Příštý výlet na Niagáry, státní park + okolí vypůjčeným autem! Naše fantastická čtyřka, piva, zkrátka (skoro) bezstarostné mládí :) Čtěte dále v odkaze.

Mini Niagaras v dalším tripu, chcete vědět více?

Nechce se nám domů!

No, když jsem říkal, že dlouho na blog nic nedám, nečekal jsem, že to bude skoro měsíc! Stejně si tu furt připadám, jak kdybych tu byl max. 2 týdny. Když pracujem od rána do noci, tak se nedivte, že není čas na psálkování.Věc se má tak, kulturní šok jsme překonali a i když občas nadáváme na některé faktory, jež nás vyloženě serou, z té Ameriky se nám jaksi nechce. Tedy hlavně mně ne (:D). Teď už to chce se jen oženit a získat zelenou kartu… (just kidding americká tajná službo, just kidding).

Jaké faktory nás můžou tak iritovat a stojí za zmínku? V Česku jezdí mhd většinou podle daného řádu a zastavuje na vyhrazených zastávkách. Tady sice jízdní řád napsaný mají, ale přijíždí/ odjíždí si, jak se to místním hodí (většinou rozdíl max o 5-10 minut, ale pro osobu jako já je tohle kruciální problém: D). Někdy jezdíme do práce půl hoďky někdy hodinu, záleží, jestli jedem expressem nebo něčím co zastavuje v každém černošském ghettu. Nejsem rasista, ale určitou sortu černochů bych poslal pracovat někam jinam, než aby pracovali se slušnýma lidma v Hersheyparku. Je to něco horšího, než tmavočeši doma. No aspoň, že na nás neútočí.  

Nuže pojďme k něčemu pozitivnějšímu. Jaké bylo 4th July? Spíše hodně pracovní, méně lidí, než jsem čekal, ale všude byly vidět americké vlaječky, dokonce i na plavkách. No a později klasicky párty.

Independence day bez fotky není svátek

Angličtinu jsme si o stupeň vylepšili, ale stále se někdy zasekáváme a přízvuk ani nekomentuju. Vzpomínám si na storku, kterou mi říkal kamarád Fabien. Na lazy riveru pomáhal VIP hostům nastupovat do nafukovacích kruhů se slovy „Do you want to laid back or lay down?“. Někdy, když chce člověk prostřídat fráze, to může dopadnout jinak, než bylo zamýšleno. „Do you want to get laid?“ a omyl byl na světě. Naštěstí se jen zasmál a odmítl, ale paní s dětma za ním ne.

Je třeba zmínit, že už mám za sebou 2 panenky a jednu „Fun záchranu“ :D. První panenka za 22 sekund (fail), opravná panenka za 3 sekundy (borec). Fun záchrana se rovná záchrana midi pidi malého černouška z až PŮL metrové vody (:D to zní tak směšně). Čtvrtek, pátek, soboty bývají panenkovskédny, cítím, že to dnes zase přijde…ale jsem ready.      

V Hershey parku v současnosti probíhá marketingová akce „12 denní Vánoce“ (WTF). Jde o to, že máme 6 měsíců do Vánoc a to se tady přece musí oslavit! Něco podobného zorganizovali loni a hostům se to líbilo, nuže nám to prcli i letos. Vánoční výzdoba everywhere, otravné vánoční songy everywhere, ale jídlo v kantýně konečně o stupeň lepší a to se vyplatí :D!

Nuže na chvilec se opět odmlčím, ale nebojte, tentokrát bude něco dřív, neboť zítra vyrážíme do…Washingtonu!!! Zpočátku nás bylo 13 a teď nás jede 30 + 7 externích číňanů. Mám s Abdulem domluvené 2 minibusy a 1 minivan, takže sa zmiestime. Tuanova cestovka no :D.

Mezitím co budete trpělivě čekat na další post či fotky, se můžete bavit nad vtipnými až iritujícími zákony Pennsylvánie. Kámoš někde našel i výpis každého zvířete, se kterým tu nesmí mít sex (pštros, kráva, husa atd.), stačilo by napsat souhrnně zvíře, ale prostě fuj. No nicběžím na bus, tak ahoooooj a užívejte mládí!

http://chcidoameriky.cz/vtipne-zakony-pensylvanie

Fantastic four (co nestihli výlet na lodi)

Zvykáme si na místní život

Nedávno jsem si uvědomil, že jsme v té Americe už 2 týdny a přitom mi to přijde spíš jako sotva týden. Zatím po domově nesmutním, leda po českém pivečku.

Máme za sebou týden plný zaučování, těžké dřiny, falešných záchran a utonutých/zachráněných plastových panenek.  Většině lidí ji už hodili, jen já stále čekám na tu svou (asi jim to hází za trest a mně za odměnu ne). Nicméně cítím, že to již brzy přijde. Poslední dobou se mi často zdává o vodě, ale nedávno k tomu přibylo i to, že mě zachraňovala zmiňovaná panenka, v nadživotní velikosti.

Falešná záchrana? O čem to mluvím?

Příklad ze života:
Sjel mi z tobogánu fakt malý klučina bez nafukovacího kruhu (normálně lidi sjedou na tom no, asi z něj vypadl), začal tam dělat pejska uprostřed bazénu, koukám na něj 2 sekundy, nakonec zapískám a skáču pro něho...ten se na mě dívá jak na debila, že on plavat umí a je v pohodě i přesto, že tam šlape ze všech sil. Vylezu a můj supervisor na mě: „Ty Tuan, skutečně jsi ho šel zachránit nebo se jen zchladit?“ (Ty vole kámo, tak kam koukáš??!:-D). Příště by mi měl dát zlatou píšťalku.   

Děláme 7 hodinovky, děláme 12 hodinovky a někdy bohužel i jen 5 hodinovky. Na pozdní příchody jsou zde hodně hákliví a vždy mi říkají přesně na minutu, v kolik mám být, z pauzy, zpátky. No já se tu i naučím chodit včas. V neděli jsme měli všichni day off, tak jsme vyrazili do Hershey kempu, najíst se, zasportovat si a užít si pohodovou neděli zdarma. Tolik jídla pohromadě co jsme viděli tam, to dlouho neuvidíme (:D). Hot dogy, hovězí burgery, makaróny, těstoviny…klasický americký piknik. Docela nás iritovalo, že 2kg masa a párků vyhodil pan domácí jen tak do koše (chtěli jsme si nabrat do krabiček na oběd do práce, no jo, Amerika si může dovolit plýtvat, viz. plastové tašky).

 Nadlabaní a zvolejbalovaní jsme v menším počtu, busem, vyrazili do čokoládové továrny. Tento čokoládový ráj se nachází hned vedle Hershey parku. Vevnitř to vypadalo jako v Karlíkově továrně na čokoládu, až na to, že tam místo Karla šéfuje čokoládová tyčinka. Náhodou mega chutná čokoláda, snad se mi podaří ji v cajku dostat ve velkém do Česka, abyste si taky mohli pochutnat. Projeli jsme si free tour, jak se vyrábí tento hnědý zázrak za doprovodného zpěvu Orwellovských krav. Vozík z tour nás vyhodil hned u regálů s čokoládou, dárkovými předměty, suvenýry, panáčky…no asi tam nechám jednu svou výplatu. Prohlídku jsme uzavřeli akčním 4D filmem o mluvících čoko tyčinkách. Vedou vskutku vzrušující život.

Ilustrační fotka

Skutečná fotka

Blíží se 4th of July, strašně mě zajímá, jak to tady slaví a jak šílená bude služba. To bude kopa lidí, snad se jich moc topit nebude, já už pro nikoho zbytečně skákat nehodlám (:D).

Pro dnešek se opět loučím, doufám, že již všichni máte za sebou všechny zkoušky/ přijímačky. Tak na co čekáte?! Běžte si užívat života, dokud jsme mladí! Pěkné prázdniny všem!

Free tour video z youtube, stojí za to!

Ještě, že nejde vidět, jak máme vypálené brýle kolem očí.

Pomalu si plníme americký sen

Po několika hektických dnech se opět dostávám ke svému spisovatelskému peru a bločku (just kidding, mám otevřený word). Ani nevím, kde začít, odehrálo se toho fakt hodně za těch pár dní. Taky bych se měl odnaučit říkat „fakt“ (fucked) nebo „fakt jo?!“ (fucked you!) na veřejnosti, kde se běžně spíše používá angličtina nebo špatně skončím. Od čtvrtku 19. do neděle 22. jsme absolvovali intenzivní kurz první pomoci na souši a ve vodě, ale hlavně jsme se učili jak býti skvělými plavčíky! 

Dne 19. června jsme KONEČNĚ vyrazili do parku na pracovní orientaci. U vchodu nás vřele přivítala vietnamská Američanka Phan Anh a navedla nás do místnosti, kde jsme čekali na minitest ohledně „ride operating“ (velmi důležitá pozice u atrakcí zahrnující také uklízení zvratků u horských drah). Phan mi řekla, že jsem první vietnamský Čech, co kdy do Hershey parku nastoupil (*feel so special*). Během čekání na minitest jsme nečekaně všichni, úspěšně prošli drogovou kontrolou. Poté jsme běželi nahoru do megaskladu vyfasovat týmové uniformy plavčíků + ride operatorů (Jaké jsou, ptáte se? Skvělé, cítím se v tom jako Kapitán Amerika). Prozkoumali jsme i místní menzu, kde zelenina a saláty jsou skoro 2x dražší než burger s hranolkama/ nugetama! Jíst zdravě nebo levně!?. Pak jsme dostali hezkou plavčickou knížku zhruba o 100 stranách ke studování. Teoretická část kurzu započala odpoledne a trvala do pozdních večerních hodin. Celý výcvik měli na starost instruktoři z Ellis&Associates. Jako pouštět nováčkům videa o utopených lidech a plavčících, co se s tím vyrovnávají je tak…motivující metoda, kterou určitě absolvuje každý plavčík na světě…že (:D)?

Následující den jsme taktéž jeli od rána až skoro do noci, teorii, prezentace, ale k večeru nastoupila praktická část na souši – první pomoc. Jelikož jsme neměli načtenou teorii z knížky, jak se od nás očekávalo, tak to vypadalo vtipně, nicméně jsme studenti šikovní (snad každý druhý tu je z VŠE) a učíme se rychle. Zapomněl jsem zmínit, že o polední pauze jsme si byli projethorské dráhy v Hershey parku! Spravilo nám to náladu. Prosluněný den, veselá hudba, utopicky šťastní lidé, všude rušno, zkrátka nejsladší místo na světě (hned za Disneylandem).  

Sobota a neděle byly dny speciální. Speciální v tom, že jsme se učili od 9 rána do 5 odpoledne – ve vodě. Jestli si myslíte, že jsme se po pár hodinách klepali zimou, tak to vůbec, nás totiž hřeje mládí. Sobota byla plná plavání, šlapání vody, zachraňování ve vodě a z vody. Zpočátku jsem si vybral do dvojice 100 kilového kamaráda, to bylo fakt dobré. Řídil jsem se heslem „zvládnu jeho, zvládnu všechny“. V neděli nastal boj o posty plavčíků. Testovali naši akceschopnost, týmovou spolupráci, ale i teoretické znalosti ve formě písemného testu. Zvládnuto excelentně na jedničku, of course (+ 48/50 z písemného testu? Just new great Tuan!).

Peťan (Kevin, který se nám ztratil při přestupu v Londýně)! 

Zatímco si budete prohlížet fotky,pusťe si k tomu tento song. Jiný song fakt ideálnější atmošku neudělá.

Den na to jsme natěšení nastoupili na nejprestižnější pozici v Hershey parku – jako Lifeguardi (nejprestižnější, ale ne nejvíc placené místo :D). To, že jsme udělali testy, neznamená, že už se můžeme jenom flákat. Aby si byli zaměstnavatelé jistí, že nespíme na pozicích se slunečníma brýlema na očích, hází nám do vody plastové mimina. Do 10 sekund je musíme zpozorovat pod vodou a do 20 sekund vytáhnout. Měl jsem to štěstí vidět na vlastní očí vypuštění panenky, v prvních 5 minutách co jsem se přišel poprvé hlásit do práce. Supervisor (vedoucí směny) převlečený za hosta, s kšiltovkou a slunečními brýlemi si panenku schoval pod triko, nasedl do nafukovacího kruhu, plul si po řece a nějakému mému kolegovi tam nenápadně vypustil panenku, tedy žádné hlasité *žbluňk*, jak jsme si vesele mysleli. To fakt nevadí, v horkých dnech se osvěžení bude hodit.

Když jsem mluvil o prestiži plavčíka, tak jsem asi ani tak nepřeháněl.  Stala se mi taková docela zvláštní věc. Šel jsem se o pauze naobědvat do zaměstnanecké menzy, kde už seděli různí ride operatoři, plavčíci, prodavači, securiťáci apod. Jelikož jsem neměl moc času, sedl jsem si sám ke stolu, abych si s nikým nemusel povídat, i když jsem chtěl. Po pár vteřinách slyším, jak na mě skupina amerických plavčíků volá a mává mi, ať jdu k jejich stolu. Sednu k nim, seznámíme se a cituju: „Hele, kdykoli sem přijdeš na jídlo, uvidíš nějakého jiného lifeguarda, hned si k němu jdeš sednout. Stačí, když se pozdravíte, nemusíte spolu ani kecat, to už je na tobě“. Povídám „Aha, ouuukej (?)“. Docela mi to připomnělo ty americké střední školy, kde sedí ve skupinách fotbalisti, roztleskávačky, šprti apod :D. (Pozn. autora: vy kdo zrovna sloužíte jako ride operatoři či jinde, prosím, nechápejte tento odstavec vůbec špatně, dávám ho sem jenom za účelem pobavení).           

Asi je nejvyšší čas zaklapnout noťas a jít sbírat další zážitky, které by tu jednou mohly skončit. Snad vás čtení bavilo a můžete mi zanechat k tomu feedback :)

Pozér