Pomalu si plníme americký sen

Po několika hektických dnech se opět dostávám ke svému spisovatelskému peru a bločku (just kidding, mám otevřený word). Ani nevím, kde začít, odehrálo se toho fakt hodně za těch pár dní. Taky bych se měl odnaučit říkat „fakt“ (fucked) nebo „fakt jo?!“ (fucked you!) na veřejnosti, kde se běžně spíše používá angličtina nebo špatně skončím. Od čtvrtku 19. do neděle 22. jsme absolvovali intenzivní kurz první pomoci na souši a ve vodě, ale hlavně jsme se učili jak býti skvělými plavčíky! 

Dne 19. června jsme KONEČNĚ vyrazili do parku na pracovní orientaci. U vchodu nás vřele přivítala vietnamská Američanka Phan Anh a navedla nás do místnosti, kde jsme čekali na minitest ohledně „ride operating“ (velmi důležitá pozice u atrakcí zahrnující také uklízení zvratků u horských drah). Phan mi řekla, že jsem první vietnamský Čech, co kdy do Hershey parku nastoupil (*feel so special*). Během čekání na minitest jsme nečekaně všichni, úspěšně prošli drogovou kontrolou. Poté jsme běželi nahoru do megaskladu vyfasovat týmové uniformy plavčíků + ride operatorů (Jaké jsou, ptáte se? Skvělé, cítím se v tom jako Kapitán Amerika). Prozkoumali jsme i místní menzu, kde zelenina a saláty jsou skoro 2x dražší než burger s hranolkama/ nugetama! Jíst zdravě nebo levně!?. Pak jsme dostali hezkou plavčickou knížku zhruba o 100 stranách ke studování. Teoretická část kurzu započala odpoledne a trvala do pozdních večerních hodin. Celý výcvik měli na starost instruktoři z Ellis&Associates. Jako pouštět nováčkům videa o utopených lidech a plavčících, co se s tím vyrovnávají je tak…motivující metoda, kterou určitě absolvuje každý plavčík na světě…že (:D)?

Následující den jsme taktéž jeli od rána až skoro do noci, teorii, prezentace, ale k večeru nastoupila praktická část na souši – první pomoc. Jelikož jsme neměli načtenou teorii z knížky, jak se od nás očekávalo, tak to vypadalo vtipně, nicméně jsme studenti šikovní (snad každý druhý tu je z VŠE) a učíme se rychle. Zapomněl jsem zmínit, že o polední pauze jsme si byli projethorské dráhy v Hershey parku! Spravilo nám to náladu. Prosluněný den, veselá hudba, utopicky šťastní lidé, všude rušno, zkrátka nejsladší místo na světě (hned za Disneylandem).  

Sobota a neděle byly dny speciální. Speciální v tom, že jsme se učili od 9 rána do 5 odpoledne – ve vodě. Jestli si myslíte, že jsme se po pár hodinách klepali zimou, tak to vůbec, nás totiž hřeje mládí. Sobota byla plná plavání, šlapání vody, zachraňování ve vodě a z vody. Zpočátku jsem si vybral do dvojice 100 kilového kamaráda, to bylo fakt dobré. Řídil jsem se heslem „zvládnu jeho, zvládnu všechny“. V neděli nastal boj o posty plavčíků. Testovali naši akceschopnost, týmovou spolupráci, ale i teoretické znalosti ve formě písemného testu. Zvládnuto excelentně na jedničku, of course (+ 48/50 z písemného testu? Just new great Tuan!).

Peťan (Kevin, který se nám ztratil při přestupu v Londýně)! 

Zatímco si budete prohlížet fotky,pusťe si k tomu tento song. Jiný song fakt ideálnější atmošku neudělá.

Den na to jsme natěšení nastoupili na nejprestižnější pozici v Hershey parku – jako Lifeguardi (nejprestižnější, ale ne nejvíc placené místo :D). To, že jsme udělali testy, neznamená, že už se můžeme jenom flákat. Aby si byli zaměstnavatelé jistí, že nespíme na pozicích se slunečníma brýlema na očích, hází nám do vody plastové mimina. Do 10 sekund je musíme zpozorovat pod vodou a do 20 sekund vytáhnout. Měl jsem to štěstí vidět na vlastní očí vypuštění panenky, v prvních 5 minutách co jsem se přišel poprvé hlásit do práce. Supervisor (vedoucí směny) převlečený za hosta, s kšiltovkou a slunečními brýlemi si panenku schoval pod triko, nasedl do nafukovacího kruhu, plul si po řece a nějakému mému kolegovi tam nenápadně vypustil panenku, tedy žádné hlasité *žbluňk*, jak jsme si vesele mysleli. To fakt nevadí, v horkých dnech se osvěžení bude hodit.

Když jsem mluvil o prestiži plavčíka, tak jsem asi ani tak nepřeháněl.  Stala se mi taková docela zvláštní věc. Šel jsem se o pauze naobědvat do zaměstnanecké menzy, kde už seděli různí ride operatoři, plavčíci, prodavači, securiťáci apod. Jelikož jsem neměl moc času, sedl jsem si sám ke stolu, abych si s nikým nemusel povídat, i když jsem chtěl. Po pár vteřinách slyším, jak na mě skupina amerických plavčíků volá a mává mi, ať jdu k jejich stolu. Sednu k nim, seznámíme se a cituju: „Hele, kdykoli sem přijdeš na jídlo, uvidíš nějakého jiného lifeguarda, hned si k němu jdeš sednout. Stačí, když se pozdravíte, nemusíte spolu ani kecat, to už je na tobě“. Povídám „Aha, ouuukej (?)“. Docela mi to připomnělo ty americké střední školy, kde sedí ve skupinách fotbalisti, roztleskávačky, šprti apod :D. (Pozn. autora: vy kdo zrovna sloužíte jako ride operatoři či jinde, prosím, nechápejte tento odstavec vůbec špatně, dávám ho sem jenom za účelem pobavení).           

Asi je nejvyšší čas zaklapnout noťas a jít sbírat další zážitky, které by tu jednou mohly skončit. Snad vás čtení bavilo a můžete mi zanechat k tomu feedback :)

Pozér